Výlet začal pěkně deštivě, než jsem v Reigate dorazila na vlakové nádraží byla jsem promočená a navíc jsem se ztratila. Prostě jsem to nádraží přešla a pokračovala směle dál. Ještě, že sem měla docela velkou časovou rezervu a stihla jsem svůj spoj i tak. Vystoupila sem na Tower Bridge, nádraží mi bylo docela sympatické, protože se mi díky bohu nezdálo zas tak obrovské a říkala jsem si, že spoj zpátky najdu v pohodě (to sem ještě netušila, co mě čeká :D!).
Pak jsem na slavném Tower Bridge šla potkat Martinku a vyrazily jsme procházkou směr památky. Bohužel jsme jich tedy moc nestihly, ale i tak sem byla unešená! Ačkoli to měla být procházka po památkách, nejvíc mě nadchly dvoupatrové suvenýry, kde jsem nakoupila nějaké blbůstky (akorát jsem zatím bohužel nesehnala naušnice s Big Benem, mám sice náramek s britskými symboly tipu vlajka, autobus atd, ale ty naušnice prostě musím mít! Ke své Eiffelovce přece) a s Marťou jsme se vyfotily s jejich Minim :).
Pak jsme daly kafčo ve Sturbucks a šly po nákupech. Teda jely jsme metrem, zdálo se mi neuvěřitelně složitý. Sice jsou všude značky a tak, ale když pospícháte tak pro nováčka vážně oříšek.. Nakoupila jsem si spoustu věcí (upřímně doufám, že mám všechno co budu potřebovat nejmíň na pár měsíců!) Nebo ne všechno, ale aspoň většinu, abych nemusela obří shopping nějakou dobu absolvovat, Oxford street je totiž ŠÍLENÁ! A já myslela, že miluju nakupování :D... Ale tady mě to docela přešlo, to neuvěřitelný množství lidí solidní dopravní (ale i pěší!!!) zácpa a všude ale všude fronty u kabinek. Ano, Primark je sice levný a mají hodně věcí, ale vědí to všichni odsud i odjinud a nakupovat tam je klidně i na celý den, pokud máte čas vybírat a chcete si oblečení i vyzkoušet (já z fronty u kabinek nakonec zdrhla :D..). Pak jsme šly na oběd do Thajský restaurace - byla sice krásná, ale thajské jídlo nebude můj koníček, příliš pálivé. A pak jsme potřebovala do sportu pro mikču a tenisky.. Skoro stejně lidí jako v Primarku, jen menší fronty u kasy (díky bohu!).
Pak už mě čekala cesta domů, která se ukázala být poněkud zajímavější, než jsem předpokládala. Místo na Tower Bridge jsem se musela dostat na Victorii a ta sice byla blíž, ale část cesty metrem jsem musela absolvovat sama. Ačkoli mě Martinka dovedla až v podstatě na moje metro, nejhorší nebylo dostat se na správnou stanici, ale dostat se z ní! Samozřejmě sem se v metru prostě ztratila a nemohla jsem za boha najít cestu na vlakáč! Zastavila jsem proto okolo jdoucí slečnu, které jsem rukama nohama vysvětlila, co potřebuju a ona mě dovedla nakonec až k mému nástupišti. 20 minut mluvení v AJ, kdy jsem se opravdu snažila nemluvit jako největší tatar, a pak, když slečna už byla témeř na odchodu se mě zeptala "And where are you from?" a já řekla "Czech republic" a ona se na mě podívala, začala se smát a řekla "Aha, tak to ahoj" přála bych vám vidět můj výraz na to! Slečna totiž byla Slovenka.. Žije v Londýně 6 let, ale říkala, že na to, že sem tam poprvé, jsem se ještě dostala docela dobře :D...Taky říkala, že je v nějaké československé komunitě v místním kostele, zeptala se mě jestli chodím do kostela a víte co já na to? "Normálně ne, ale tohle metro by jednoho vážně snad přinutilo se modlit!"
No samozřejmě, domů už sem se dostala v pohodě, jen jsem ještě jednou zabloudila.. Jako správná trubka jsem se totiž pro změnu z nádraží vydala úplně opačným směrem. Prostě mám evidentně orientační nesmysl :D. Ale za to už si budu cestu na nádraží snad pamatovat perfektně (doufám!!!!!)
Žádné komentáře:
Okomentovat