První sníh je tu

No vážně, tak dlouho mi trvalo, než jsem se dohrabala k sepsání dalšího blogu, že vytrvalý déšť přešel dnes v noci na otravný sníh. Víte, já miluju Vánoce. Být to po mým všude by to od listopadu vypadalo, jako by nám Vánoce přímo vybouchly do obličeje a celý svět by zpíval "All I want for Christmas is youuuu" a sledoval Lásku nebeskou :D.. Jenže! Jsem ujetá na výzdobu a světýlka a třpytky a podobně... Ale vážně ne na tu bílou břečku! Sníh bych brala jen přesně na 24.12. a pak bych ho celý rok zas nemusela vidět.. Ať si sněží na horách, ale kdo je na to zvědavej ve městě a na silnicích a chodních? Grrrr ☺!!
No není nad to, probudit se do tohohle

Ale konec o sněhu.

Tenhle týden jsem si konečně byla zařídit konto! Samozřejmě, musím do banky znovu dodat ještě nějaký doklady, co chtějí od mojí rodiny, ale paní byla na tolik hodná, že mi konto zařídila i na moje dobrý slovo a tu trochu dokladů, co jsem měla, když jsem slíbila, že do konce příštího týdne jí dodám zbytek. Díky bohu, bez konta jsem se tu totiž cítila trochu jako bez ruky. Ono se to nezdá, ale dneska se dělá všechno přes internet a kupte si třeba letenky, když nemáte konto že, jak je asi zaplatíte.. Samozřejmě v ČR konto mám, ale na to si odsud jen těžko můžu ukládat peníze...  Takže hurá, konečně budu zase "kompletní" :D...

Taky jsem tenhle týden měla super víkend! Vyprosila jsem si volnou i sobotu (první od doby, co tu jsem!) a užila jsme si jí s kamarádkou, taky Češkou, v trošku českém stylu :) Uvařila mi totiž mojí vytouženou omáčku :D.. Udělala dobrou rajskou a i když se ten den celé vaření (i pozdější moje) neslo dost ve znamení improvizace, pochutnala jsem si. Oni Frantíci sice možná rádi jídlo, ale na české pokrmy se tu určité věci dost špatně shánějí, zejména některé druhy koření. Vlastně jsem se zapomněla zmínit, že mám zajímavý zážitek. Štráduju si to takhle u nás na autobus do města a najednou mě zastavilo policejní auto. Něco na mě zažvatlali a já čuměla jak péro z gauče :D... Nerozuměla jsem ani slovu a ani po mojí prosbě, zda by mohli mluvit pomalu, se nic nezměnilo.. No nakonec jsem vyrozuměla, že chtějí moje ID a měli milion divných otázek typu proč tu jsem, u koho bydlím a podobně. No řeknu vám, nic příjemnýho. Tak jsem rovnou pak volala Danielle, abych se jí zeptala, zda je to normální. A ta mi pak volala zpátky, že už byli u nás! Prý aby si ověřili, zda je to pravda.  Že prý je tu poslední dobou plno veksláků, tak kontrolujou každýho, koho neznají. A moje "nemluvení" francouzsky se jim zdálo nanejvýš podezřelé.. No děkuju pěkně teda :D!

Později jsem se sešla v Lyonu s Jessicou, u které jsem ten den přespávala. Vydaly jsme se spolu na nákup, slíbila jsem jí totiž uvařit vývar a udělat štrůdl. No, jak už jsem řekla, taky nastala těžká improvizace, ale jíst se to dalo. Ačkoli už se nemůžu dočkat polívky od babičky :D.. Ale štrůdl se docela povedl, těsto na croissanty posloužilo dobře ☺... U Jessicy se mi moc líbilo, měla ten večer bejbáč a její 3 au-pair holčičky měly radost, že je s nimi doma ještě někdo, nehledě na to, že moje neschopnost mluvit francouzsky pro ně byla přímo fascinující a kdykoli jsem se pokusila říct něco FR měly z toho neskutečnou radost ☻.. Navíc jsem se seznámila i s jejími, velmi multikulturními, host rodiči. Mamina znala dávno všechno z toho, co jsem se chystala uvařit i se správnou výslovností :D.. Jsou hodně zcestovalí a otevření novým kulturám, dokonce žili dřív v Thajsku, takže co se týče různých národních kuchyní mají přehled, i co se týče třeba židovských jídel a podobně.. Bylo to zkrátka zajímavé :)


Jinak, je 20. listopadu a jak jsem řekla, jsem blázen do Vánoc, takže už jsem samozřejmě začala s nějakými těmi nákupy. Chtěla jsem si tu už udělat i výzdobu a koupit miniaturní stromeček, ale v obchodě, kde jsem byla, měli jen černý a.. Ehm pardon, ale jsou to Vánoce, ne Dušičky! Ale pořídila jsem drobnosti pro holky. Jelikož hraček mají asi milion a moc si jich neváží, chtěla jsem něco (ne moc drahého) hezkého, ale i užitečného. Přeci jen, jako aupair nemáte moc peněz a pak, když za ně koupíte něco dětem, nechcete zrovna vidět, jak to hned zničí že.. Narazila jsem ale na rozkošnou sadu v Yves Rocher. Obě holky milujou všechno, co je růžové a třpytí se to, navíc jsou děsný parádnice. Takže jsem koupila rovnou 2 stejné sady, aby se nehádaly (to je tady totiž samozřejmě na denním programu ☺ ). Je to třpytivý sprchový gel s vůni malin a kakaa, krém na ruce a balzám na rty. Jen maličkost, ale holky pořád ještě věří na Ježíška, já tu na Vánoce ani nebudu, takže je to vlastně jedno a vím, že se jim to bude líbit. Pořád za mnou chodí a chtěj si něco takového půjčit a vždycky by se zbláznily radostí, když je nechám použít svůj krém na ruce :) Samozřejmě už pořizuju i něco domů, ale fotky sem dávat nebudu, to by pak nebylo žádné překvápko.

Taky se blíží narozeniny naší prostřední. Z toho jsem byla trochu vedle, protože jsme nevěděla, co jí koupit a jelikož tu budu, je blbý jen tak to přeskočit že.. Nakonec jsme ale náhodou v knihkupectví narazila na krásnou knížku. Bude jí teprve 6, takže samozřejmě ještě nečte, ale na téhle knížce jsou mnohem důležitější 3D obrázky. Je v ní 10 hlavních měst a je vážně krásná. Navíc jsme měla štěstí a měli jí zrovna ve slevě za 10 Eur. Podle mě perfektní dárek :)

Aneb začínám svůj 6. au-pair měsíc

Aneb jak zastavit čas :D? Hrozně moc to utíká! A že se během tý doby ale událo věcí! Léto v Anglii, podzim ve Francii.. Vlastně, ne sice podle kalendářních období, ale podle počasí už i zima ve Francii.. Život vás zavane někam, úplně jinam, dřív než si stačíte všimnout :) Některé zážitky během té doby patří mezi nejlepší v mém životě a některé bych zas naopak oželela, ale přesto se mi tahle zkušenost moc líbí. A kolik jsem za tu dobu poznala zajímavých lidí ze všech možných koutů světa! To na životě v jiný zemi miluju, že člověk poznává opravdu hodně lidí, cizinců, dozvídá se relativně hodně věcí o jejich kultuře a podobně.. Hodně věcí teď vidím jinak, než jsem si dřív myslela a to jen proto, že člověk slyší spoustu věcí jakoby "z první ruky" ne jen z knížek, filmů, či učebnic... Člověk by si myslel, že bude poznávat hlavně kulturu země, kde zrovna žije, ale v Lyonu je tolik zahraničních studentů a au-pair, že vlastně poznávám mnohem víc naprosto jiný věci, než francouzský :D...

Poslední 3 týdny pro mě byly trochu bláznivé. Nejdřív jsme měly dva týdny prázdnin - což pro mě znamenalo mnohem víc práce než obvykle + žádnou jazykovku že... Když jsem se začala radovat, že prázdniny KONEČNĚ skončily, pro změnu nám onemocněla děcka.. Postupně vlastně všechny 3 + o víkendu i rodiče :D... Což o to, kdyby onemocněly nějak normálně během školního roku, člověk by ten týden docela vydržel, ale když vám onemocní děti po 2 týdnech prázdnin doma a musí být zase doma.. A nikam nemůžou + se je musíte snažit udržet v klidu... To je docela o nervy! Děti víc zlobí z prostého důvod. Ten důvod se jmenuje nuda... No snažila jsem se pro ne vymýšlet různé aktivity a stahovala pohádky a podobně ALE.. To víte, 3. týden doma to už je docela těžký něco vymýšlet a fakt je zabavit... Ale přežili jsme. Sice jen tak tak ale :D...

Já jsem se mezitím snažila pochopit nějakou tu francouzskou gramatiku (kterou si ale stále zkrátka nepamatuju) a tak z čirého zoufalství jsem si trošku potapetovala pokoj a doufám, že když na mě aspoň něco bude ustavičně zírat, možná si to konečně zapamatuju :D.. No zatím to nefunguje :-/ Ale říkám si "opakování, matka moudrosti" tak snad časem.. Musím přiznat, že mně ten jazyk fakt zabíjí..Proč je něco tak krásnýho tak strašně těžký? Občas si od holek vypůjčím DVD s nějakou francouzskou pohádkou (ale ony teda koukaj hlavně na příběhy Barbie no :D..), protože ty mají titulky pro neslyšící, abych trochu přišla na kloub výslovnosti.. Filmy z jiných jazyků mají na originálních DVD sice FR dabing i titulky, ale bohužel ty titulky se trochu liší od dabingu a mě to akorát tak mate.. A vytáčí :D.. Ale objevila jsem takhle docela hezkou pohádku,jmenuje se Příšerka v Paříži, zpívá tam Vanessa Paradise (nebo jak že se to ex božskýho Johnnyho vlastně píše :D... ) a je to rozkošnej animáček :)!

Mimochodem od zítřka za měsíc mi přijede kamarádka a užijem si spolu prodloužený víkend, na který už se mooooc těším ☺

2 měsíce ve Francii ♥

Tak jsem si při pohledu do kalendáře uvědomila, že včera tomu byly přesně dva měsíce, co jsem dorazila do Francie. Vlastně dnes začínám svůj 3. měsíc zde..  Tak si to trochu shrneme :)

1) Rodina
Inu, prázdniny máme dneškem za sebou a děti se (díky bohu) vrací do školy a já ke své běžné pracovní době. Na to se těším, mám v tomhle ohledu ráda svůj režim. Nakonec to nebyla taková hrůza, jak jsem se obávala, ale i tak si myslím, že by jim stačily i kratší prázdniny. Mamina je docela fajnová a táta (asi) taky, ale abych nekecala.. Já ho vlastně moc nevídám a když se nějakou náhodou stane, že s ním skončím sama v jedný místnosti, cítím se dost trapně a vážně nevím, co mám říkat.. Natož pak dělat :D.. Jediný, co mě trochu štve je, že stále máme trochu problém s tím, abych dostávala peníze včas. Neříkám nic, je to tak jeden dva dny zpoždění, ale to připomínání je takový trapný prostě. Navíc mám peníze dostávat v sobotu a znáte to, na víkend jsou potřeba :D... Dětičky ujdou, teď po prázdninách z nich mám trošku hlavu v pejru, to víte 3 děti dovedou bejt hlasitý a když se pak už nudí a začnou jeden druhýho zlobit, tak to prostě končí řevem... + Malýmu rostou stoličky a děcka, když jim rostou zoubky, brečí jako o život.. Chápu, bolí to, nemá jak to říct a vlastně tomu nerozumí, takže prostě pláče, co se dá dělat, to je holt normální. Tím sem se utěšovala celou dobu, ale i tak to ho neutiší že ☺ Ale v rámci možností myslím, že sem chytla dobře vychovaný děti :) Neříkám, že občas nezlobí, to ne! Obzvlášť naše prostřední je jak aprílový počasí, v jednu chvíli hodná rozkošná holčička a v druhou se válí na podlaze a řve :D.. Ale každé děti někdy zlobí, myslím, že jsou na tom některý au-pair  mnohem hůř. Naše mamina z toho aspoň nedělá trágu a nehledá za každým pláčem nějakou hororovou příčinu.

Mimochodem, náš nejmenší je vážně fanda do Aut :)

2) Bydliště
Já vlastně nebydlím přímo v Lyonu, ale v přilehlém městečku Marcy l´Etoile. Je to cca 20 minut autobusem číslo 98 :). Co se týče mého "města" vlastně z něj krom parku nic neznám a prý tu ani nic není. Trochu mě štve, že sem autobusy jezdí jen do půlnoci. Je to nešikovný, když chcete občas v sobotu někam jít a poslední bus jede přesně o půlnoci (+ se na něj musíte dostat že...) a první pak v půl 8 ráno. Ale na druhou stranu máme pěknej dům a já v něm svoje soukromí a za to jsem vážně ráda. To, že člověk bydlí trošku stranou mu přeci jen skýtá opravdu možnost si odpočinout, když má volný čas. Já občas ani nevím, jestli je rodina doma nebo ne ☻

3) Lyon
Ten jsem si zamilovala! Je velký, ale ne zas tak moc. Krásný! Hlavně teď, když už se stmívá brzo (což obecně vážně nesnáším!) a člověk ho vidí rozsvícený, tak se mi moc líbí. Metro a dopravní spojení fungujou docela dobře, takže není složitý někam se dostat. Jedno z mých nejoblíbenějších míst je tu Starbucks (překvapivě :D..) a nákupní středisko Confluence, které mi před nedávnem ukázala kamarádka. Teď už začíná být trochu zima, tak ho člověk tolik neocení ALE.. Je otevřené a se spoustou "relaxačních zón"  - myšleno prostě terasy s lehátky a krásným výhledem, křesílka udělaná v imitaci "lesíku", kde slyšíte zpěv ptáků a tak.. Je to.. Netradiční a dost se mi to líbí :) Už se těším na jaro, až si člověk bude moct lehnout s kafčem na lehátko a jen tak kecat o ničem :)

Zatím je to vážně Only Lyon :)

Už sem se zmínila, jak moc miluju Pumpkin latté :D ?

Kvalitka z mobilu, ale dnešní večerní Lyon

4) Jazykové dovednosti
Jsou chabé, co se týče FR. Jelikož v rodině mám mluvit pouze anglicky, tak prostě moc nepraktikuju. A samotná škola zázrak neudělá. Občas se venku snažím aspoň si objednat ve FR nebo tak, ale pravdou je, že často se mi odpovědí dostává rovnou ájině. To, že Frantíci AJ nemluví není už tak úplně pravda. Starší ne, ale mladí ano... A mně to někdy fakt štve, protože vzhledem k tomu, o kolik je pro mě ájina lehčí, mám pak tendence k ní sáhnout pokaždé že. Proto jsem se rozhodla, že i když rodina je bezva, další rok musím do francouzské rodiny, jinak se to nikdy nenaučím. Ale už ne jako au-pair. Spíš na pár měsíců nanny nebo tak. Kvůli penězům, smlouvě, pojištění atd. Au-pair se přeci jen nedá dělat pořád. Ale pak už s dětma pracovat asi nechci :D.. Jen na pár měsíců ještě pak budu muset, protože normální práci, pokud nebudu mluvit, si jen těžko najdu... Takže na rozmluvení :)

5) Co se mi na Francii nelíbí?
Ceny!! Už sem hodněkrát slyšela "Tolik kolik tam máš za aupair, maj tady lidi normálně a platí z toho i nájem!" Nechci se hádat, ale.. Tohle absolutně nemůže nikdo srovnávat. On je totiž docela markantní rozdíl v cenách. A v českých a francouzských výplatách. Ten rok to jako aupair přežiju, ale věřte mi, když říkám, že se z toho vážně nedá ušetřit. Samozřejmě, že vím, že na český peníze se to zdá ideální + neplatím nájem a tak. Ale na francouzský poměry, je to vážně jen kapesný. To aupair dostávají, kapesný, ne plat. A tomu to vážně odpovídá. Člověk si s tím v rámci možností vystačí, ale neušetří. Těžko když lístek do kina stojí 13,50 E. Kafe kolem 5 a podobně. Prostě se to vážně nedá přepočítávat na český peníze. A zas si to tu chci i trochu užít,  ne jen sedět doma na zadku. Takže sem tak začala uvažovat, jak to (až dodělám svůj aupair rok) udělat potom.. A říkala sem si, že ta nanny bude docela fajn nápad. Akorát s nějakým tím cestováním budu muset počkat, až budu mít trošku větší příjem. Vlaky jsou tu hodně drahý (pro představu Lyon-Paříž 90 eur jen tam.. Letenky domů + zpět mě vyšly levněji než by mě to vyšlo do Paříže a zpátky). Tzn, že jízdenky jsou tu pro mě mnohem mnohem dražší než v Anglii! To mě mrzí, protože bych nejradši viděla z Francie všechno a hned. Ale jak říkám, ten rok to vydržím a časem určitě dojde i na to cestování:)

Závěr??

Nevím, jestli je to z těch mých řečí vůbec patrné, ale pro zatím jsem vážně spokojená. Francii jsem si zamilovala, nechci to zakřiknout, ale rodina je docela v pohodě a jsem moc ráda, že jsem se takhle rozhodla! Možná, že ještě změním názor, ale zatím musím říct, že domů se mi před létem a ani po něm ještě chtít nebude. Na to sem se Francie asi ještě dost nenabažila. A přeci jen.. Mým snem bylo žít v Paříži. A k tomu se ještě chci dopracovat ♥...