Trošku se zpožděním, ale přece sepisuji další blog.
V pátek 11.7. jsme zavítaly do přístavního města Essaouira.Essaouira je od Agadiru vzdálená asi jen 170 km, ale jelikož
cesta není jen podél pobřeží a vede také skrz pohoří vysoký Atlas, protáhne se
asi na 3 hodinky. Utíká však příjemně, protože téměř celou cestu vám průvodce
říká zajímavosti o Maroku, Agadiru i Essaouiře a vidíte spoustu zajímavých
věcí. Například navátou písečnou dunu,
zastavujete také v arganové kooperativě, kde na vlastní oči vidíte, jak těžká
je ruční výroba arganového oleje. Vše probíhá ručně, sběr, rozlousknutí skořápky a následně plodu, aby z něj vylouply ženy pidi mandličku a z té se pak vyrábí opět ručně olej... Na výrobu 1 litru oleje je potřeba asi 38 - 40 kg těchto minimadliček, takže už se opravdu nedivím vysoké ceně arganového oleje a výrobků z něj...
Co se mně osobně líbilo hodně, byla zastávka u Arganovníků
jako takových. Pro Maroko jsou jedním z typických obrazů tzv. „létající
kozy“ -> což jsou v podstatě malé kozičky vysoko v korunách
arganových stromů. Ano, doma jsem samozřejmě už tento obrázek viděla, ale..
Dokud neuvidíte, neuvěříte J
.... Avšak kozičky skutečně SAMY do korun stromů vyhopsají a důvod je prostý.
Podnebí zde je celkem nepříznivé a kozičky hladové. Kořeny Arganovníků sahají
30 – 50 metrů pod zem, což je důvod proč velmi dobře přežívají místní klima. A
také důvodem proč jejich lístky jsou šťavnaté a kozičky jsou pro ně schopné
krkolomných výšlapů, aby si na nich pochutnaly. Pohled k nezaplacení J
Essaouira pak je mnohem historičtější město než naše
„základna“ Agadir, ve kterém opravdu nehledejte žádné typické Maroko. Díky tomu
že o Ramadánu 1956 byl Agadir rozsáhlým zemětřesením téměř srovnán se zemí a
vystavěn zcela nově, nic moc historického a typického tu nezůstalo. Oproti tomu
v Essaouiře na vás dýchne atmosféra. Bouřlivé pobřeží, na které shlížíte
z pevnosti v blízkosti trhu a přístaviště, kde se o skály lámou
divoké vlny opravdu stojí za vidění. Také se mi líbil trh, protože zde
v Agadiru je trh v podstatě jen tržnice obehnaná zdí,
v Essaouiře se procházíte typickými uličky s obchůdky - Medinou, kde
se stále ještě alespoň snaží udržet zdání o rozdělení dle řemesel. Přiznávám,
že i mně se tu docela hezky nakupovalo a ani smlouvání nebylo tak hrozné,
protože obchodníci nezačínali na tak bláznivých částkách jako u nás a tak jsem
domů vezla nějaké ty suvenýry J .
V sobotu 19.7. jsem potom jela na otočku do středy domů
prodloužit vízum. Návštěva doma byla krátká, ale moc milá J . Stihla jsem více
méně vše, co jsem chtěla, i když trochu v poklusu. Let domů byl ovšem
vtipný. Místo 4 hodin Agadir – Praha se nám cesta protáhla na více než 6 a půl
hodiny opačným směrem na Kanárské ostrovy, kde jsme v Las Palmas vyzvedávali
20 „zapomenutých“ cestujících od jiné cestovní kanceláře. Do postele jsem se
tak dostala v půl páté ráno a díky ramadánskému dvouhodinovému časovému
posunu jsem měla trochu problém se spánkem :D … Ale zase když už jsme na těch
Kanárech byli, také nám tam mohli alespoň 2 dny dopřát ne :D ?
K tomu jsme se o některém dnu volna (už vám ale neřeknu
o kterém, mám děravou hlavu) nechaly se Zuzkou vyvézt na pláž za Agadirem, kde jsme se všichni cítili jako v ráji,
protože jsme v podstatě měli pláž sami pro sebe. Bez turistů, bez ruchu,
plážových obchodníků.. Jen slunce, moře a my.. Trochu ráj na zemi, nemyslíte J ?
A tak se přiznám…. Začalo se mi tu tak líbit, že se mi ani
nechce pomyslet na to, že už mám půlku pobytu za sebou… Dneska volníčko, hammam a masáž…. Utíká to
příliš rychle J !
Kampak mě to asi zavane příště ?!
