On-line deník z ciziny

zážitky, tipy, rady a cokoli, co mě zrovna napadne :)

neděle 2. listopadu 2014

Goodbye Morocco...

Je to už pár týdnů, co jsem odletěla z Maroka. Poněkud předčasně a nečekaně oproti původní dohodě, ale společnost pro letošní rok uzavřela destinaci a tak se nedá nic dělat. Vím, že jsem během léta moc nepřispívala, ale nebyl na to čas :) Myslela jsem, že až přijedu, napíšu jeden (nebo možná dva) články, kde to nějak shrnu všechno, jak brilantní nápad, že? Teď už se mi to ale tak jednoduché nezdá, protože ať už teď zpětně napíšu cokoli, vždycky bude něco, na co omylem zapomenu... Bohužel... Pokusím se ale sepsat aspoň něco z toho :)

Zažila jsem v Maroku skvělé časy, tedy upřímně, ne že by za to mohla ta země jako taková.. Abych pravdu řekla, ať už se říká cokoli (Maroko je evropské, bla bla bla.. ) Kecy v kleci, je to turisticko-arabská země jako každá jiná. Tudíž za mě... Stačilo :D!!! Spíš se mi tam líbilo, protože jsem poznala fajn lidi a odvezla si úžasné zážitky na krásné léto, divoké pláže, srandu v animačním týmu i na skvělé lidi z české agentury s nimiž jsem pracovala ☺.. Dokonce i vzpomínky na naše klienty, ne vždy úplně pozitivní, ale některé zase nezapomenutelně milé a tak :)






O MÉ PRÁCI
Práce animátorky u dětí mě bavila, ale pravdou je, že já jsem vlastně přes léto tak úplně animátorka nebyla, jelikož do našeho hotelu jezdilo hrozně málo dětí celkově a já navíc pracovala jen pro Čechy (teda ne, že bych se s francouzskými dětmi měla jak domluvit, haha ) měla jsem obvykle jedno až tři dětičky.. Takže jsem většinu času byla spíš taková chůva :D... Zase :D! Ale i tak jsem si užila spoustu srandy, děti jsou někdy tak upřímné... V období letních prázdnin, když běžel i francouzský miniklub jsme pak s dětmi občas nacvičovali dětské představení, což bylo vždycky rozkošné :) Ačkoli secvičit to s hordou dětí + těmi mými českými prcky, kteří se s nimi nedokázali domluvit a se mnou, když já jsem ne vždycky byla schopná pochopit, co po mě ostatní animátoři chtějí (ach ta jazyková bariéra), moje schopnost rozumět francouzsky se tam sice o dost zlepšila, ale většinou to stejně nebylo zdaleka dost. Nebo se podceňuju... Byl občas vážně na hlavu postavený úkol :D...  Ale dělala jsem to ráda, protože se aspoň moje dětičky pak necítily vyčleněné.



Úterky jsme pak měli vyhrazené pro Gala večer. Což znamenalo hezké šatičky, tvář cvičené opičky, občas velmi umělý úsměv, společnou večeři v kongresovém sále hotelu, oslavu narozenin klientů, kteří je měli během svého pobytu na hotelu a následné představení. Moulin Rouge nebo 90.léta. Když jsem přijela ani za živého Boha by mě nikdo nepřinutil se s nimi na to podium postavit, ale během léta jsem nakonec přece jen došla k tomu, že to dělat chci a nakonec se mi to tak líbilo, že mi bylo děsně líto když jsem to s nimi hrála naposledy ☺ Popravdě, jsem PŘÍŠERNÁ tanečnice, takže jsem jim tam moc nepomohla a i když jsem vlastně neměla tolik tanečků, vždycky jsem byla schopná to podělat :D... Nebýt naší Zuzanky (tímto ti zlatíčko děkuji!! ) asi bych v 95% ani nebyla schopná být na podiu, když jsem tam být měla a kdybych tam byla, stejně bych nevěděla co mám dělat a kde.. Já si totiž nejen nejsem schopná zapamatovat co mám mít na sobě, ale kroky tanců a místo kde mám stát, to bych si nejspíš nezapamatovala ani kdybyste mě mučili :D...  Upřímně, Zuzí, poslední 90.léta bez tebe mi dala vážně zabrat !!  Ale za tu srandu to stálo, vždycky jsem se po představení cítila děsně dobře, tak jakože důležitě, haha :D...

Původně jsem zde chtěla popsat i takový obecný den animátora, ale pak jsem si to rozmyslela, ono totiž lidi žijí s představou, že tahle práce jsou vlastně jen takové placené prázdniny, což ale nejsou! Ovšem kdo si to chce myslet, ten si to bude myslet dál, takže by ten popis byl zbytečný. Když tak vám ten náš den popíšu soukromější cestou než zde ☺ Navíc náš den byl stejně docela odlišný od dne normálního animační týmu, přeci jen jsme byly jen dvě.. Jedna k dětem a jedna k dospělým. Je to ale práce jako každá jiná, má své klady i zápory a může jí dělat jen člověk, který jí má rád a hlavně má rád lidi. Ne vždy je to ale slast, mně se třeba vyhnuly nemoci, ale když jsem viděla svojí kolegyňku, jak s antibiotiky hrdě šla provádět sportovní aktivity s lidmi a na slunci i ve vodě, i když její stav byl na postel a spánek.. Ráda bych poznamenala, že takto si asi prázdniny nepředstavuje nikdo že ☺

Občas naše práce zahrnovala i různé masky, malování na obličeje (i naše), převleky a podobně.

                                          Někdy to byla vážně docela legrace

                                         A někdy jsme se na to tvářily takhle

Musím přiznat, že mě to s dětmi bavilo nejvíc, když jsem byla občas u dospělých tak mám srovnání ☺ Měli jsme spoustu aktivit jako hry, vyrábění, malování, malovali jsme na obličej speciálními barvami, chodili jsme do místní ptačí Zoo a na zmrzku, občas jsem  děti (když jsem si vážně byla jistá že jsou hodně a poslouchají a hlavně když jich byla vážně málo, max 2 ) vzala na vyhlídkový vláček po městě. Hledali jsme v areálu hotelu pirátský poklad (který jsem předem připravila a uschovala), měli jsme k tomu namalovanou mapu a vyráběli pirátské vlajky. Samozřejmě když to počasí dovolilo chodili jsme se koupat do bazénu a spooooustu dalšího.  Já jsem ale vážně měla štěstí, že Maroko není moc vyhledávaná destinace rodinami s dětmi, protože myslím, že kdybych byla někde, kde je dětí mnohem víc jako třeba na Djerbě a tak, neměla bych to s nimi tak v klidu a bylo by to psychicky asi o dost náročnější. Zase by se dalo dělat mnohem víc skupinových aktivit a her o které jsme takhle byli trošku ošizeni, protože zkoušet třeba olympiádu se dvěma dětmi bylo docela komické, i když jsme to nepřestali zkoušet ☺









K UZAVŘENÍ TÉTO KAPITOLY
V Maroku jsem poznala spoustu úžasných lidí! Ať už se jedná o kolegy z Čech či z ciziny. Měla jsem se tam báječně, získala spoustu nových zkušeností, viděla jsem zase jiný kus světa a jinou kulturu. Nebylo to vždy lehké, ale stálo to za to!! Pokud někdo chcete jen "na zkušenou" do ciziny, doporučuji tohle mnohem spíše než vybrat si au-pair. Pravda, mluvit budete u českých agentur převážně česky, takže je to asi spíše pro ty, kterým nejde o to, naučit se jazyk.

Z celého srdce děkuji všem, kteří mi umožnili tohle báječné léto prožít i přežít ☺



To my foreign colleagues ☺ I don´t know if  you follow my blog, but if so.. Thank you for everything! It was a pleasure to work with you, thank you for being patient with me because I know it wasn´t easy and the language barrier was difficult for all of us, but I am gratefull for the possibility to meet all of you and I really hope I´ll see you again ♥


pondělí 29. září 2014

Marrakech aneb ani ne za měsíc jsem doma :)

Po dlouhé době opět zdravím :) ! Vím, že sem poslední dobou píšu mnohem méně než dříve, avšak můj přístup k internetu je zde v Maroku velmi omezený. Navíc jsem ani ještě (a doufám že pouze zatím!) nebyla na tolika místech, abych měla co psát a o práci jako takové se mi moc psát nechce, ačkoli bych mohla aspoň zmínit, že teď už animace skončily, takže do 25. října než odjedu budu pracovat v kanceláři. Noooooo... Animace mě teda bavila víc :D.... Ale zase na druhou stranu teď bude jen jeden přílet týdně a tudíž i méně práce, což by mi mohlo vynést o něco více volného času a třeba mi bude i přát počasí :)...

A teď už k výletu do Marakéše (česky psáno ☺).. Nebyla bych to já , kdybych něco nepotentila (samozřejmě).. Vstanu si takhle ráno, všechno připravuju a najednou telefonát od kolegy, který jel se mnou, že jako kde prý jsem?! Trochu jsme se zarazila, ale říkám "No na pokoji, vždyť mám ještě hodinu času..." odpověď mě pak už více než mírně zarazila, protože jak se později ukázalo nejen, že jsem neměla hodinu čas, ale ještě jsem šla pozdě. Naštěstí jsem nebyla jediná, ale doporučuju všem lidem s telefony značky Samsung ať si nenastavují automatický čas!!! Mně a několika dalším klientům se totiž přetočil automaticky čas o hodinu zpět. Důvod je mi teda záhadou, ale samozřejmě to zrovna v tento den bylo velmi nepříjmené... Nicméně odjela jsem nakonec na výlet s ostatními i když k autobusu jsem bežela v kvapu a snídani jsem prošvihla :D....

Cesta do Marakéše byla ale hezká, z okna jsme mohli pozorovat pohoří Atlas porostlý arganovníky a poslouchali jsme výklad průvodkyně. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí jak o Marakéši, tak o Maroku jako takovém.

V Marakéši jsme toho viděli (na tu chvíli co jsme tam ve skutečnosti měli) celkem dost - mešitu Kotubii, palác Bahia (v překladu oblíbená) ve kterém toho ale moc nezbylo, ale i tak interiéry i exteriéry byly velmi působivé, dokud v něm bylo i vybavení, musela to být nádhera. Poté náměstí Djema el-Fna, avšak na tomto náměstí to začíná žít hlavně po setmění. Bohužel cesta tam trvá 3 hodiny a samozřejmě taky musíte jíst, takže vlastně máte jen odpoledne, tudíž jsme nestihli o mnoho více ale i tak to stálo za to! Vynechali jsme s kolegou návštěvu arganové lékárny, protože jsme to už viděli jinde a šli jsme místo toho na procházku medinou a trhem. Bylo to hodně hodně jiné než v Agadiru a moc se mi tam líbilo. Navíc mi i obchodníci přišli ochotnější smlouvat než v mém "domovském" městě, takže jsme nakoupila i pár menších dárečků pro rodinu.

Nejhezčí mi ale na celém výletu přišly zahrady Majorelle. Nečekejte rozlehlé parky jako u nás. Zahrada není co do rozlohy úplně obří, ale je to krásný kus zeleně ve městě, který stojí za vidění. Má krásnou poklidnou atmosféru, skýtá příjemný stín a chlad v horkých marockých dnech a vůbec je vážně krásná. Dříve se o ní staral slavný módní návrhář Yves Saint Laurent, což už asi mluví samo o sobě ☺ Zahradu si tak zamiloval, že se v ní po své smrti nechal dokonce rozprášit. No, až tak daleko bych asi nezašla, ale vážně se mi hrozně líbila :)!!

                                           Zahrada Majorelle
















Mešita


Palác




sobota 26. července 2014

Výlet do města Essaouira aneb kozy na stromech a půl pobytu za mnou


Trošku se zpožděním, ale přece sepisuji další blog. 

V pátek 11.7. jsme zavítaly do přístavního města Essaouira.Essaouira je od Agadiru vzdálená asi jen 170 km, ale jelikož cesta není jen podél pobřeží a vede také skrz pohoří vysoký Atlas, protáhne se asi na 3 hodinky. Utíká však příjemně, protože téměř celou cestu vám průvodce říká zajímavosti o Maroku, Agadiru i Essaouiře a vidíte spoustu zajímavých věcí.  Například navátou písečnou dunu, zastavujete také v arganové kooperativě, kde na vlastní oči vidíte, jak těžká je ruční výroba arganového oleje. Vše probíhá ručně, sběr, rozlousknutí skořápky a následně plodu, aby z něj vylouply ženy pidi mandličku a z té se pak vyrábí opět ručně olej... Na výrobu 1 litru oleje je potřeba asi 38 - 40 kg těchto minimadliček, takže už se opravdu nedivím vysoké ceně arganového oleje a výrobků z něj... 


Co se mně osobně líbilo hodně, byla zastávka u Arganovníků jako takových. Pro Maroko jsou jedním z typických obrazů tzv. „létající kozy“ -> což jsou v podstatě malé kozičky vysoko v korunách arganových stromů. Ano, doma jsem samozřejmě už tento obrázek viděla, ale.. Dokud neuvidíte, neuvěříte J .... Avšak kozičky skutečně SAMY do korun stromů vyhopsají a důvod je prostý. Podnebí zde je celkem nepříznivé a kozičky hladové. Kořeny Arganovníků sahají 30 – 50 metrů pod zem, což je důvod proč velmi dobře přežívají místní klima. A také důvodem proč jejich lístky jsou šťavnaté a kozičky jsou pro ně schopné krkolomných výšlapů, aby si na nich pochutnaly. Pohled k nezaplacení J






Essaouira pak je mnohem historičtější město než naše „základna“ Agadir, ve kterém opravdu nehledejte žádné typické Maroko. Díky tomu že o Ramadánu 1956 byl Agadir rozsáhlým zemětřesením téměř srovnán se zemí a vystavěn zcela nově, nic moc historického a typického tu nezůstalo. Oproti tomu v Essaouiře na vás dýchne atmosféra. Bouřlivé pobřeží, na které shlížíte z pevnosti v blízkosti trhu a přístaviště, kde se o skály lámou divoké vlny opravdu stojí za vidění. Také se mi líbil trh, protože zde v Agadiru je trh v podstatě jen tržnice obehnaná zdí, v Essaouiře se procházíte typickými uličky s obchůdky - Medinou, kde se stále ještě alespoň snaží udržet zdání o rozdělení dle řemesel. Přiznávám, že i mně se tu docela hezky nakupovalo a ani smlouvání nebylo tak hrozné, protože obchodníci nezačínali na tak bláznivých částkách jako u nás a tak jsem domů vezla nějaké ty suvenýry  J .







V sobotu 19.7. jsem potom jela na otočku do středy domů prodloužit vízum. Návštěva doma byla krátká, ale moc milá J . Stihla jsem více méně vše, co jsem chtěla, i když trochu v poklusu. Let domů byl ovšem vtipný. Místo 4 hodin Agadir – Praha se nám cesta protáhla na více než 6 a půl hodiny opačným směrem na Kanárské ostrovy, kde jsme v Las Palmas vyzvedávali 20 „zapomenutých“ cestujících od jiné cestovní kanceláře. Do postele jsem se tak dostala v půl páté ráno a díky ramadánskému dvouhodinovému časovému posunu jsem měla trochu problém se spánkem :D … Ale zase když už jsme na těch Kanárech byli, také nám tam mohli alespoň 2 dny dopřát ne :D ?


K tomu jsme se o některém dnu volna (už vám ale neřeknu o kterém, mám děravou hlavu) nechaly se Zuzkou vyvézt na pláž za Agadirem,  kde jsme se všichni cítili jako v ráji, protože jsme v podstatě měli pláž sami pro sebe. Bez turistů, bez ruchu, plážových obchodníků.. Jen slunce, moře a my.. Trochu ráj na zemi, nemyslíte J ?










A tak se přiznám…. Začalo se mi tu tak líbit, že se mi ani nechce pomyslet na to, že už mám půlku pobytu za sebou…  Dneska volníčko, hammam a masáž…. Utíká to příliš rychle J ! Kampak mě to asi zavane příště ?!