Aneb co se stane, když v UK zvýšíte na dítě hlas

Včerejšek byl den Blbec, s velkým B. Dopoledne bylo celkem fajn, ale odpoledne stálo za to. Klučina se mi o půl hodiny zdržel na dni otevřených dveří v jeho nové škole, kam půjde po prázdninách, takže jsme byli ve skluzu s vyzvednutím Katie ze školy. Když jsme jí vyzvedli a Ollie šel na šerm, po cestě domů upadla z koloběžky a byla trochu vzteklá. Stála u křižovatky a odmítala jít dál a chtěla tam nechat tu koloběžku. Nebo abych jí já vzala. Její maminka mi ale řekla, že nikdy nemám brát její věci - jedině výměnou. To znamená, že když třeba chce, abych jí vzala školní tašku tak OK já jí můžu vzít, ale jedině když ona na oplátku vezme něco mého, třeba kabelku nebo prostě něco. Jinak to prý brát nemám. Tak jsme jí řekla, že když nevezme ona něco mého - kabelku, nebo igelitku co držím v ruce, tak její koloběžku prostě nevezmu. Načež ona nabručeně stála u křižovatky, že to prostě neudělá. Klasická dětská scéna, jenže když už jsme tam stáli třetí zelenou došla mi trpělivost s vysvětlováním PROČ musíme jít dál a zvýšila sem hlas s tím, že sem jí řekla, že prostě jít musíme a že je sobecká holčička, když pokaždé zmáčkneme knoflík na semaforu, všechny ty auta musí kvůli nám zastavit a ona přesto nejde. Načež mi teda řekla, že vezme mojí igelitku, tak jsem řekla že fajn, vzala jsem její koloběžku a konečně jsem vyrazili. Byla jsem dost ve stresu, když se s dítětem dohadujete u křižovatky a všude auta, ale nekřičela sem, fakt sem jen zvýšila hlas. Načež nás ale na ostrůvku vprostřed křižovatky zastavila cizí ženská a začala na mě vyšilovat, že kdybych byla au-pair jejího dítěte, rozhodně bych s ním nesměla takhle mluvit a že se jí ale vůbec nelíbím. Tak jsme se jí zeptala, co sem teda měla asi dělat, když mi dítě stojí u křižovatky a nechce jít dál. A ona na mě křikla, že se mnou se bavit nebude a chtěla po malý vědět, jak se jmenuje a jak se jmenuje její máma a vyptávala se jí , jestli se cítí v pořádku když sem na ní tak zlá.. Malá jen koukala a řekla, že je v pohodě. Tak jsme pak šly domů a ona se mi celou dobu omlouvala, že budu mít problém, i když sem neudělala nic špatného a že její mamka i předchozí au-pair to řešily stejně a řekla, že to mamince vysvětlí. Díky bohu, že mám tak pravdomluvný dítě a krom občasný chvilkový scénky, je vážně hodná. Protože Fran mi psala, že nás vyzvedne na jejím plavání (což původně nebylo v plánu), takže mi bylo jasný, že už o tom ví. Malá jí to řekla hned v autě, co se stalo a že sem na ní vážně nebyla zlá, že naopak to byla její vina a že prostě odmítala spolupracovat. Fran se nás pak zeptala, jestli sem na ní křičela a než sem stačila odpovědět, tak malá řekla, že ne, že sem jen zvýšila hlas jako to dělá i ona. Tak jsme to probraly a HM mi nakonec řekla, že je ráda, že jsme jí to řekly samy, protože ta paní už jí volala a že jí zná. Říkala, že ví o koho jde a že má dítě v pěstounské péči, protože mít vlastní nemůže a že má asi sklony být příliš ochranitelská i k cizím dětem. Že je teda ráda, že se to vysvětlilo, protože jí to do telefonu popisovala jako šílenou scénu, kdy já sem byla na dítě prý téměř nepříčetná. Akorát mi řekla, že tady prostě lidi víc koukají jeden po druhém a že bohužel, někdo si i obyčejné zvýšení hlasu nebo důraznější napomenutí může vysvětlit po svém a že na to musím myslet i když malá zrovna udělá něco takového, protože to může pro lidi vypadat úplně jinak než to je. Byla jsem ráda, že to Fran vzala takhle a že malá je vážně upřímná a sama jí to vysvětlila, protože sem na ní vážně neječela ani nic takového, prostě sem jen zvýšila hlas a řekla, že DOOPRAVDY MUSÍME jít. Ale řeknu vám, že sem z tý ženský byla pěkně vyplesknutá, vůbec sem nechápala o co jí jde. A byla sem tak nervozní z toho, jak HM zareaguje, že sem z toho měla migrénu až do večera. Nevím, co by se stalo, kdyby Katie nebyla vážně pravdomluvná, protože v tu chvíli, kdyby mě neměla ráda, měla možnost mě naprosto potopit že... Akorát mi jí pak bylo líto, jak se mi chudák celou cestu omlouvala pak, i když sem byla ráda, že si aspoň uvědomila, že to možná vážně přepískla a odnesu to pak já... Ještě, že dnešek byl lepší, já tu měla odpo kamarádku s jejím au-pair child, takže Ollie měl kamaráda a Katie tu měla sousedovic holčičku, udělaly jsme večeři (těstovinovej salát s kuřecím a jako dezert cheescake - kupovanej ale :D..) a den jsme si všichni užili, my i děti :) Ale doufám, že nic takového už se mi tu nestane, jako včera! Poučení pro další au-pair? Zvýšení hlasu si asi musíte nechat na doma, protože když vás na ulici vidí histerická ženská, je z obyčejného zvýšení hlasu hádka na půl města! A nic moc příjemnej pocit pak!