Ani nevím jak začít, kdybych psala tenhle článek ráno, pěla bych samou chválu. Jak se tu mám dobře, jakou mám super rodinu a jak moc se mi tu líbí. Vůbec by mě nenapadlo, že poprvé půjdu spát s pláčem. Nějak se mi moc nestýská, vážně se mi tu líbí a čas v UK si užívám, rodina se ke mně chová mile - možná až moc. Dneska jsem měla pracovat jen půl dne, pooodvádět děti do školy, uklidit dům a pak sem měla mít volno a jít večer s holkama si (vůbec poprvé) někam posedět. Což se všechno stalo. Ráno jsem odvedla děti do školy, uklidila dům (prach, vysávání, vytírání, koupelny a wc, dokonce sem utírala prach i mezi šprušlema na zábradlí a kartáčkem čistila odpady) i když sem měla odpoledne volno, byla sem doma (krom chvilky v bance) a tak sem vyprala dvě pračky oblečení, zapnula a vyklidila myčku atd.. Dokonce sem si naivně myslela, že sem udělala něco navíc a že budou rádi, že to nemusí dělat oni.. No přišla jsem domů v 11 a měla sem moc dobrou náladu, protože večer s holkama sem si moc užila. Sedly jsme si v malé hospůdce popíjely Pimms a v 11 sem byla doma. Fran a Tom už byli zpátky z akce, na které večer i s dětmi byli. Tak jsem si šla chvíli povídat s nimi do kuchyně a nedopadlo to zrovna nejlépe. V 11 v noci mi bylo řečeno, že sem špatně uklidila, protože zrcadlo a vodovodní kohoutky se zdají být čmouhaté, tak sem musela ukázat, čím sem to utírala atd. To jsem udělala a nějak se to nelíbilo. Další problém je, že prý trávím úklidem málo času. Bylo mi řečeno, že mám dělat 3 hodiny týdně (většinou mi to ale trvá dýl, což nějak neřeším, moc mi to nevadí, říkám si že třeba sem prostě pomalejší a je to. Zkrátka končím až dodělám dům a ne přesně po 3 hodinách), jenže teď mi říkají, že předchozí au-pair to trvalo klidně i 5,6 hodin.. Mně by to nevadilo, zas se tu nepředřu abych nemohla uklízet 5 hodin týdně, jenže předtím mi říkali, že si nepřejou, abych to dělala nějak moc dýl.. Přitom jsem měla pocit, že vážně dělám všechno, co mi řekli a i něco navíc, když se mi zdá, že je to někde potřeba.. Co se ukázalo jako další problém (a ve městě bych ho vážně nečekala!) je, že si "neužívám" čas ve společnosti hmyzu. Moje HM mi řekla, že jí vadí, že nejsem nadšená z pavouků a červů a že si přeje abych byla, protože chce aby děti byly. A že chce, abych se jich zkusila dotýkat, abych to překonala. Což je na mě ale s dovolením trochu moc. Prostě tyhle věci nemám ráda a vážně se ničeho z toho netoužím dotýkat. Vadí jim, že "nejsem sportovní typ" protože dávám přednost sportům spíš jako tanec a fitko a plavání, než jízdě na kole a podobně.. Tak teď nevím, co si o tom mám myslet. Čekala bych leccos, ale vážně se nechci dotýkat ani červů ani ničeho podobného a opravdu sem se dnes poprvé rozbrečela. Vůbec nevím, co si o tom myslet. Navíc i to, že sem vyprala nebylo nakonec dobře. Zdálo se mi, že je v koši halda prádla, tak sem to roztřídila a dala prát,pověsila, sundala a dala na hromadu na žehlení. Jenže nakonec se prý nemělo prát. Prý sem to měla nechat až do zítra kvůli školním uniformám. Jenže v papírech mám napsáno, že mám hodit věci vyprat vždy, když se zdá, že je to třeba. Nic víc.. To jsem udělala. Tak teď sem z toho hodně smutná, protože mi HM řekla, že si o tom chce v pondělí promluvit a já vůbec nechápu, jestli mám teď potíže nebo ne.. Navíc hodinovej rozhovor dnes v noci se nezdá dost a já mám nervy na pochodu :-( Měla jsem na pondělí plány (mám mít volno), které radši zruším a uvidím, co mi řekne.. Nekřičela nebo tak, říkala mi to v klidu.. Ale mě to tak rozložilo, vůbec sem nevěděla, co na to říct.. Ok, klidně úklidem strávím víc času, však si nahoře dám sluchátka a až dole skončím aspoň nemusím jít ten den do fitka, to mi nevadí. Ale představa toho, že po mě někdo bude chtít abych se jako au-pair dotýkala červů je na mě vážně, ale vážně příliš :-( Mám ráda obě děti, jsou hrozně milé a je s nima legrace.Jejich sourozenecký pošťuchování je většinou docela srandovní a krom občasných výpadků jsou vážně moc fajn :) Ollie je moc chytrej, pořád něco čte a tak, což se mi moc líbí. Vypráví mi o svých oblíbených knížkách a dokonce mi nabízí, abych si je půjčila. Katie ráda dovádí na trampošce a to já taky docela můžu, takže si tuhle část práce vcelku užívám. Ale co dělat s tím zbytkem vážně netuším.Úklid, když mi přesně řekne, co mám teda zlepšit, klidně budu dělat déle, žádný problém. Ale s tou havětí po mě chce moc :-( Každej prostě nemá rád tyhle věci, děti tím nějak neobtěžuju. Když něco vidím v domě, tak se snažím to v klidu vynést, nebo dojdu pro Toma, ať to vynese abych to zbytečně nezabíjela. Což je u mě docela velký sebeovládání, protože pavouci atd mě k smrti děsí.. Ale dotýkat se toho a "užívat" si ten čas prostě asi nejsem schopná a opravdu to nechci dělat a ani pro to nevidím důvod :-( Doufala sem, že Fran jako psycholožka tohle pochopí, ale nezdá se.
Tak teď nevím, co si o svém první měsíci myslet. Měla jsem pocit, že si vedu docela v pohodě. Nejsem žádnej mistr, to neříkám, ale v rámci možností jsem myslela, že sem nezačala úplně špatně. Jenže teď se zdá, že téměř vše, co sem dělala bylo špatně.. Jsem fakt zvědavá na pondělí...
Žádné komentáře:
Okomentovat