On-line deník z ciziny

zážitky, tipy, rady a cokoli, co mě zrovna napadne :)

pátek 23. srpna 2013

"The stories we love best do live in us forever" aneb výlet do Pottera

Včera jsem si splnila jeden ze svých dětských snů. Od mala jsem velkým fanouškem Harryho Pottera, preferuji knížky, ale jako správný Potter maniak miluju v podstatě cokoli - od knížek, přes filmy, po kdejakou krávovinku :)

Strávila jsem roky jen čtením knížek dokola a dokola (kdy si všichni moji příbuzní mysleli, že jsem se zbláznila a stále se mě ptali, zda je to ještě zajímavé - i po letech jsem stále schopná odpovídat stejně - Ano, vždycky tu najdu něco nového a překvapivého). Čekala jsem na vydání nových dílů, sbírala obrázky a výstřižky, plakala pokaždé, když mi umřela oblíbená postava. Do kina na filmy jsem šla klidně několikrát a nic mě jako dítě nedokázalo nadchnout víc, než cokoli, co souviselo s Harrym Potterem. Zcela vážně jsem v 11 letech doufala, že mi přijde dopis a já projdu kouzelným nástupištěm za svým snem. Dokonce si pamatuju, že 6. díl knihy česky vycházel chvíli před Vánocemi a já věděla, že ho dostanu pod stromeček, ale tolik jsem toužila si ho přečíst, že jsem chodila za školu (abych nemusela doma hledat vánoční dárky) jen proto, abych si ho mohla přečíst v Hypernově ☺ Snad všichni zaměstnanci se mě chodili ptát, proč si chodím číst do obchoďáku a já říkala "Protože vím, že mi naši tu knížku dají a nechci doma hledat dárky po bytě a taky nechci aby věděli, že už jsem to četla, tak chodím sem, protože sem nikdy nechodí" Musím říct, že na mě koukali trochu jako na blázna ale nechali mě to během pár dní dočíst a nezavolali na mě blázinec, takže jsem pak pod stromečkem dychtivě rozbalila svou "novou" knihu a... Šla jí se zaujetím číst znovu ☺ Mimochodem - dokud jsem se sama nepřiznala poměrně nedávno, nikdo to nikdy nezjistil ☺

Když jsem přijela do Anglie, věděla jsem, že nemůžu odjet bez toho, aniž bych viděla některá místa, kde se v mé hlavě odehrávalo vlastně celé mé dětství - tedy místa, kde se natáčely filmy. Vydala jsem se proto se stejně "postiženou" soul mate jménem Eliška po stopách Harryho Pottera. Šly jsme na Kings Cross, vyfotily se na nástupišti 9 a 3/4, zašly na Millenium Bridge, Borough market a... Do Warner Bros Harry Potter studia!!

Byl to jeden z nejnádhernějších zážitků, které si odsud povezu! Je mi 21 let a přesto jsem (mimochodem já i Eliška a nejen my) v některých chvílích těžce zadržovala slzy dojetí a v jednu chvíli mi ta slzička i ukápla. Možná jsem v 11 letech nedostala dopis do Bradavic a neprošla kouzelným nástupištěm, ale včera jsem v kouzla zas a znovu uvěřila, protože celý tenhle zážitek byl jedno velké, nádherné kouzlo ♥

Studio je obrovské, najdete zde VŠE. Rekvizity, kostýmy, je zde i kino, kde promítají krátký film o tom, jak se Harry dostal na plátna a podobně. Vejdete do Velké síně, pokocháte se učebnami, ložnicemi, společenskou místností Nebelvíru, vstupem do Tajemné komnaty, Brumbálovo kabinetem, navštívíte Weasleyovic rodinu, doopravdy si zalétáte na koštěti i v autě pana Weasleyho, popijete máslový ležák, navštívíte domek číslo 4 v Privet Drive (Zobí ulice), vlezete si do záchranného autobusu, spatříte Chroptící chýši, projdete se Příčné ulici, uvidíte obrazárnu plnou náčrtů a obrázků k filmu, modely magických tvorů, zajdete si k Ollivanderovi a samozřejmě zříte model Bradavic.

Mimochodem, když říkám, že si v tom ZALÉTÁTE, myslím to vážně. Mezi fotkama uvidíte, že já s Eliškou sedíme v modelu auta, ale to není to, o čem mluvím. Mají zde prostory, kde se posadíte před zelené pozadí a v tu chvíli vidíte sami sebe, jak sedíte v autě a musíte se hýbat přesně tak, jako ve filmu a opravdu se vidíte letět v autě. Ještě lepší je, když postoupíte o kousek dál, oblečete si hábit a nasednete na koště. Ve chvíli, kdy sedíte na Kulovém blesku, se vidíte v televizi, jak se letíte nad vlakem, školními pozemky a nad bradavickým jezerem.. Vždycky jsem toužila proletět se na koštěti a ono je to nakonec vážně možné....

Zde "pár" fotek - a nejsou zdaleka všechny, které jsme tu pořídily!








































Musím říct, že zde bylo několik velmi dojemných okamžiků, ale zdaleka největší byl, když jsme viděly velký model Bradavic.Vejdete do místnosti, kde je tma, svítí pouze okénka v hradu, hraje hudba a doopravdy si připadáte jako ve snu. Mně i Elišce tu ukápla slzička a všimly jsme si, že jsme nebyly zdaleka jediné. Pro mě to byl nezapomenutelný okamžik, konečně jsem stála před hradem, kde jsem ve své hlavě strávila spoustu úžasných let. A pak že kouzla neexistujou.. Kouzlo tohohle okamžiku bylo naprosto neopakovatelné!

Zde pro ukázku pár "inteligentních" videí



                     


                    

                    








Jestli je něco, čeho ohledně tohoto výletu lituji, je to jediná věc - že jsme neměly více času. Jsem rozhodnutá, že návštěvu zde si ještě někdy zopakuji :)


 Děkuji Elišce za to, že je stejný blázen jako já a užily jsme si spolu jeden z nejlepších dní vůbec!

Žádné komentáře:

Okomentovat